Cihla je tradičně vnímána jako pevný, těžký a kompaktní materiál. Stačí ale změnit způsob jejího skládání a z plné stěny se stává subtilní, částečně transparentní struktura. Vzniká tak plocha, která si zachovává materiálový charakter fasády, ale zároveň propouští světlo, vzduch a umožňuje částečné průhledy.
Perforace může odlehčit hmotu stavby, skrýt prostor za fasádou, vytvořit přirozený filtr mezi interiérem a exteriérem nebo jen vytvořit zajímavý architektonický prvek. Perforované cihlové fasády pracují stejně intenzivně s cihlou jako s prázdným místem mezi ní.
Otvory rozbíjejí jinak kompaktní cihlovou plochu a dávají jí větší hloubku. Slunce vytváří na navazujících konstrukcích pravidelný rastr světla a stínu, který se v průběhu dne posouvá. Večer se vztah obrací – světlo z prostoru za fasádou prostupuje ven a zvýrazňuje samotnou strukturu zdiva.
Z relativně jednoduchého detailu se tak stává výrazný architektonický prvek, jehož podoba není během dne nikdy úplně stejná.