I v dnešní přetechnizované době plné uměle vytvořených materiálů různorodých vlastností tady stále existuje jeden, který svou historii píše skoro stejně dlouho jako lidstvo samo, a přesto svými funkčními vlastnostmi předčí většinu z nich.
Ano. Jedná se o cihlu pálenou z hlíny.
I v dnešní přetechnizované době plné uměle vytvořených materiálů různorodých vlastností tady stále existuje jeden, který svou historii píše skoro stejně dlouho jako lidstvo samo, a přesto svými funkčními vlastnostmi předčí většinu z nich.
Ano. Jedná se o cihlu pálenou z hlíny.
První zmínky o hliněných stavbách jsou z období přibližně 8 tisíc let př. n. l. Tehdy se ještě nedalo mluvit o cihlách. Podobně jako staví vlaštovky svá hnízda, lidé také zpevňovali svá rákosová obydlí hlínou. Nejstarší nálezy zatím ještě nepálených cihel jsou z období 7500 př. n. l. v kolébce civilizace mezi řekami Eufrat a Tigris. První sumerské cihly měly tvar kulatých bochníků, a tak měli plochou stranu jen zespodu. Ručně se tvarovaly a nechaly se pouze sušit na slunci. Místo malty se tehdy používalo bláto nebo dehet.
Opravdu pálené cihly se objevily již 5 tisíc let př. n. l. V té době byl výrobní proces tak náročný, že stále převládaly cihly sušené na slunci. Větší počet pálených cihel se objevuje až 3 tisíce let př. n. l. a i ty byly několikanásobně dražší než cihly nepálené. Širokou oblibu materiálů z pálené hlíny dokazují i první dochované pálené střešní tašky z doby cca 2000 let př. n. l.
Velký rozkvět používání cihel ve stavitelství přinesli do Evropy Římané a to přibližně ve 4. st. př. n. l. Na rozdíl od Řeků techničtěji založení Římané je postupně začali vyrábět ve velkém a dokonale využili jejich výhod. Římané používali cihly nejen k běžnému zdění budov, ale zdili z nich i sloupy a pilíře, používali je na klenbu i na podlahu. S dokonalou organizací práce a maximálním využitím otrocké práce pak byli schopni stavět celé cihelné čtvrti i několikaposchoďových domů. Římské legie, které používali mobilní pece, uvedly cihly do mnoha částí Římské říše. Tyto cihly jsou často označovány značkou té legie, pod jejichž správou se vyráběla. Použití cihel například v jižním a západním Německu, již popisuje spis „ De architectura“ římského architekta a spisovatele Vitruviuse (80-70 př. n. l. až cca 15 př. n. l.).
K masovému rozšíření používání cihel došlo ve 12. st. v severní Evropě především v regionech v oblasti Baltského moře, v místech kde byl nedostatek stavebního kamene. Velkou výhodou byla možnost výroby cihel do zásoby a jejich vynikající funkční vlastnosti. Proto se cihly objevují jako fasádní vrstva na nechráněných štítech domů. Poprvé tak můžeme hovořit o lícovém zdivu. Kvalitní, pohledné zpracování fasád, odolávající agresivnímu prostředí. Oblíbenost tohoto materiálu dala vzniknout takzvané cihlové gotice.
